Motýl
Motýl
Ein MariMa-Symbol, ein Gedicht und ein Gleichnis.
Motýl je symbolem promeny z lezoucí, vetšinou nehezké housenky na nádhernou bytost, která se s nesrovnatelnou lehkostí vznáší slunecnými dny a svou barevnou krásou oblažuje cloveka.
Kdo by neznal výraz „mít motýlky v briše“? Jaký stav popisuje tato veta? Popisuje stav, ve kterém se cítíme zcela mimorádne, neco v nás zacíná zvonit, o cem obvykle nevíme, že je TADY. Motýlky v briše máme vždy tehdy, když se Neco nebo Nekdo dotkne naší duše…
Naše Duše je naše BYTÍ, které si hledá svuj výraz naším telem, naší osobností a také naším životem zde na této Zemi nebo také na jiných planetách.
Detské symboly ANIMA nám znovu pripomínají všechny ty nádherné kvality duše, které – bez výjimky – v sobe všichni nosíme, které jsou nám vlastní. Tyto kvality duše se nemohou nikdy ztratit, leží ladem, zapomneli jsme na ne. Jsou však pro nás k dispozici v každé chvíli, musíme udelat jen jedno, musíme je žít.
K tomu nám byly darovány symboly MariMa. Tyto symboly nám pomohou zhodnotit veškerý náš potenciál a integrovat jej do života a skutecne BÝT svými kvalitami duše ve všedním živote.
Pokud pozorujeme metamorfózu motýla od housenky až do plného rozvinují jeho krásy, mužeme to považovat za podobenství naší duše. V ošklivé housence, kterou veríme, že vidíme, se skrývá nádherný dokonalý motýl. Housenka JE už veškerou tou krásou, avšak k premene ješte nedošlo.
To je míneno, když nás oslovují symboly MariMa. Vyzývají nás, abychom konecne premenili vnitrní krásu housenky, abychom kvality naší duše také žili. Teprve, když dovolíme KONÁNÍ – slyšet kdykoliv poselství naší duše – a ŽIJEME je, teprve tehdy dojde k viditelnému rozvinutí vnitrní krásy naší duše.
Každý z nás jde svou osobní cestu, prochází svým vývojem, žádná cesta není lepší nebo hezcí nebo perfektnejší, než ta tech druhých. A každá cesta koncí naším rozvinutím do krásného motýla, který bezesporu ceká jen na to, aby se stal pro všechny ostatní lidi viditelný….
Motýle, motýle, nosíš v sobe svet.
Tento rádek popisuje naše spojení se vším, co je. V každém z nás je také obsažen celý svet. Neexistuje žádná bolest, žádné utrpení nekde, stejne tak jako radost a štestí, které se netýká nás všech, kterí žijeme na této planete. Proto je každý jednotlivec odpovedný nejen za své vlastní konání a jednání nebo NE-konání, nýbrž máme odpovednost za vše, co je…neseš v sobe svet.
Když jsem zachytil tvuj sen, už jsem o tobe a mne vedel.
Žádná duše neexistuje jen sama pro sebe. Všechny duše jsou vzájemne propojeny a když pripustíme toto vedení do našeho života, otevre se v nás mnohá pomoc pro vlastní rust. Ovšem nesmíme nikdy zapomenout, že nám druhá duše muže dát jen to, co jsme také sami pripraveni dávat. Ale je to nádherná možnost se ucit, mužeme najít doplnení, spolecne se rozvíjet, postupovat dále…stát se motýlem…
Housenka se mení…..
Pokud se dost nažrala, stane se Zeme podivnou.
Co je tím míneno? Musíme uznat, že nekdy už budeme mít „dost“ pozemských statku a hmotného vlastnictví nebo jinak vyjádreno, že na Zemi pricházíme bez hmotného majetku a bez nej také tuto Zemí opet musíme opustit.
Naše krídla nejsou zapomenuta…
Teprve, když si vzpomeneme na to, že je cas opustit žravé stádium housenky, teprve když dokoncíme tuto premenu, potom smíme letet….
Muže k tomu dojít jen skrze nesobecké obrácení se k našim bližním, naším denním dávajícím konáním behem každého dne, poznáním, že jsme spojeni se všemi lidmi, že vše, co existuje, potrebuje naši úctu a pozornost.
Teprve tehdy poletí naše duše jako motýl lehkostí BYTÍ, potom jsme se osvobodili….